Sequoiadendron Buchholz – sekvojovec (Cupressaceae)

Sekvojovec je rodem monotypním, což znamená, že obsahuje pouze jediný druh, sekvojovec obrovský (Sequioadendron giganteum). Tento druh můžeme občas nalézt ještě pod jmény alternativními, jako je například sekvoje obrovská (Sequoia gigantea) či Wellingtonia gigantea.

Sekvojovce jsou stálezelené stromy z čeledi cypřišovitých, v domovině vysoké až přes 100 metrů, v našich středoevropských podmínkách zřejmě „pouze“ do 50 metrů vysoké, například v Německu. Mohou mít velmi tlustou borku o síle až 50 cm. Koruna má v mládí hezký kónický tvar, později může být otevřenější. Větévky jsou pokryty šupinovitými listy nejčastěji 3–6 mm dlouhými, vytrvávajícími na rostlinách asi 4 roky, s ostře špičatým vrcholkem. Barvu mají modravě zelenou. Pokud plodí, semenné šišky jsou 4–9 cm dlouhé, zprvu vzpřímené, v dalším roce převisající, červenohnědé. Semena jsou žlutohnědá nebo bledě hnědá a 3–6 cm dlouhá. Přirozeně se vyskytuje na západě Spojených států; je to strom horský, roste nejčastěji ve výškách mezi 1400–2400 metry nad mořem.

První semena sekvojovce byla v roce 1852 zaslána do Skotska; k nám byl dovezen, na Nové Hrady, v roce 1859. Tři hezké exempláře, vysoké kolem 13-15 metrů, rostou v Botanické zahradě hl. města Prahy v Tróji, další pěkný strom vlastní například arboretum Kostelec nad Černými lesy. Největší exempláře v Čechách se nalézají v zámeckém parku v Ratměřicích poblíž Votic. Stromy zde měří přes 40 metrů na výšku a obvod jejich kmene je více než 5 metrů. Celkem často sekvojovce můžeme vidět třeba na Slovensku. Na ostrově Mainau na Bodamském jezeře, kde jsme sekvojovce viděli spolu se sekvojí vždyzelenou, měly stromy úctyhodné rozměry a jejich výška jistě nebyla o mnoho menší, než zmiňovaných 50 metrů, což je maximální uváděná výška evropských sekvojovců.

Obecně jde o největší a jedny z nejdéle žijících stromů světa. Tento termín je však třeba ještě upřesnit. Nejde o nejstarší stromy světa (jak se soudilo do objevení borovice osinaté), i když jejich věk je také úctyhodný a pohybuje se mezi 2–3,5 tisíci lety. Stejně tak nejde ani o stromy nejvyšší, překonávají je například sekvoje či některé druhy blahovičníků. Notoricky známý jedinec se jménem General Sherman je však nejmohutnějším živým organismem. Dosahuje výšky kolem 90 metrů a obvod jeho kmene u základny je více než 30 m. Váží kolem 1400 tun. Jen jeho spodní větve mají samy rozměr kmene statného stromu. Jeho stáří je odhadováno asi na 2700 let. Další významní jedinci jsou například: General Grant v Kings Canyon National Park v Kalifornii (ten má výčetní tloušťku kmene (ve 130 cm nad zemí) 885 cm, výška kolem 82 m), Boole Tree tamtéž (má výčetní tloušťku 898 cm). Nejvyšší známý sekvojovec je jedinec 95 m vysoký v Redwood Mountain Grove v Kalifornii (2005).

Jedná se o dřeviny dosti nenáročné, mrazuvzdorné a velmi dekorativní; potíž může být s jejich rozměry, nehodí se do malých zahrad. I přesto, že v našich podmínkách nedosáhne zdaleka takových rozměrů, jako v domovině, je třeba počítat s tím, že časem, podle podmínek, doroste velikosti mohutného středoevropského stromu. V prvních létech roste podle podmínek někdy velmi bujně a přírůstky dosahují 50–80 cm. U kultivarů tomu může však být jinak a jejich růst bývá většinou umírněnější.

Při množení sekvojovce narážíme na jeden problém. K tomu, abychom získali pěkné a pravidelné stromy se silným kmenem je třeba výsevu a klíčivost není příliš vysoká, uvádí se kolem 30%; z řízků dostáváme o poznání slabší a keřovitěji rostoucí jedince. Kultivary je pochopitelně třeba roubovat, a to nejlépe na semenáče původního druhu ke konci léta.

Sekvojovec obrovský má rovněž některé zajímavé kultivary. Donedávna se jich uvádělo pouze několik málo, nejčastěji do 10, avšak na internetové stránce http://users.telenet.be/sequoiadendron/en/cultivars.html nalezneme celou řadu zajímavých odchylek; je třeba počítat s tím, že jsou zde uvedeny i neregistrované kultivary a rostliny, jejichž hodnota i stálost může být někdy sporná, roztřídění do těchto skupin je však uvedeno.

My se podíváme na některé kultivary, které připadají pro naše pěstování v úvahu nebo jsou jinak zajímavé. K těm patří například kultivar Glaucum, který má krásně a výrazně modravě zelené jehlice, nápadněji než u původního druhu. Převislý kultivar Pendulum se zase vyznačuje velmi bizarním vzrůstem a hřívovitě splývajícími větvemi, přičemž roste dost pomalu a je hodně úzký; hodí se proto jako kuriozita i pro malé zahrady. Podobně neobvyklý je kultivar Barabits Requiem, který má velmi úzký a štíhlý vzrůst. Mezi nejzakrslejší patří kultivar Pygmaeum, který by měl dorůst pouze 2 metrů výšky a má hustě křovinatý habitus bez hlavního kmene; vznikl ve Francii. Z barevně neobvyklých kultivarů existují ještě například Argenteum (bíle lesklé jehlice, ale pravděpodobně již vyhynul) nebo Aurea (výhony a jehlice žluté, původem z Irska).

Sekvojovce patří jak pro svoje dobré vlastnosti, tak pro výjimečný vzhled, k nejatraktivnějším dřevinám vůbec a pokud podmínky dovolí, vždy patří časem k nejzajímavějším objektům každé zahradní či sadové úpravy.

Petr Horáček