Trpasličí listnaté dřeviny

Listnaté i jehličnaté dřeviny nás zpravidla upoutávají svojí mohutností. V našich zeměpisných šířkách ty nejvyšší exempláře dosahují 40-50 metrů, avšak třeba v subtropech a tropech se můžeme setkat s jedinci i více než dvojnásobně tak vysokými, z čehož vyplývá, že se jedná o nejmohutnější živé organismy na planetě. Protiklad těmto obrům tvoří dřeviny, které bychom leckdy přehlédli i v trávě a možná je někdy na první pohled za dřeviny ani nepovažovali. Právě pro svoje maličké rozměry jsou však velmi vyhledávané, hodí se do malých zahrádek, skalek, kamenitých záhonů, do nejrůznějších nádob a tím pádem mohou sloužit jako mobilní zeleň, prostě všude, kde není místa nazbyt.

Pokud pomineme bonsaje, jejichž miniaturizaci má na svědomí už od počátku pěstitel, můžeme celou skupinu trpasličích dřevin rozdělit zhruba na tři kategorie.

1) původní druhy, které většinou rostou v podmínkách vyšších a vysokých poloh hor či v severských oblastech směrem k zemským pólům. Pro život v drsném klimatu jsou dobře vybaveny, právě jejich nizoučká výška jim pomáhá překonávat nepříznivé klimatické vlivy. Někdy jde o celkem nesnadno pěstovatelné rostliny, a to právě z důvodů jejich původu. Tuto nesnáz známe i u mnohých dalších skalniček, které nelze v nižších polohách zcela aklimatizovat, a některé nám přinejmenším velmi neochotně kvetou. Tady dosahují někdy lepších výsledků pěstitelé, kteří mají pozemek ve vyšších polohách.

2) kultivary vyšlechtěné člověkem, ale můžeme sem zařadit rovněž růstové odchylky vzniklé samovolně v přírodě, jež člověk podchytil a zavedl do kultury. Pěstování těchto rostlin je většinou bez problémů.

3) dřeviny, které rostou na extrémních stanovištích, případně jsou vystaveny nějakým jiným nepříznivým vlivům (okus zvěří), a díky tomu jsou jejich rozměry redukovány, i když za normálních okolností narůstají mnohonásobně více. Tyto rostliny s oblibou slouží k převzetí do bonsai kultury, ušetří se tak mnoho let pěstování. Malou velikost si však nemusí zachovat, a pokud nastane změna podmínek, mohou se začít opět vracet ke svým původním rozměrům; nepatří proto mezi pravé zakrslé dřeviny, které si svoje rozměry víceméně zachovávají.

Pro naše účely jsou zajímavé především rostliny z prvních dvou skupin.

Podíváme-li se na přírodní druhy, na předním místě musíme jmenovat zakrslé vrby. Rod vrba (Salix) je velmi bohatý a nepřehledný, uvádí se až kolem 500 druhů. Miniaturní vrby jsou však mezi ostatními výjimečným zjevem. Ty, o kterých bude řeč, se vyskytují v horách Evropy, Asie a Severní Ameriky, rostou nad hranicí lesa a porůstají leckdy i poměrně rozsáhlé plochy; s oblibou osidlují skalnatá místa. Jedná se o druhy S. herbacea (vrba bylinná), S. reticulata (vrba síťnatá) a S. serpyllifolia (vrba douškolistá), ale také poněkud mohutnější S. retusa (vrba uťatá). Všechny jsou velmi atraktivními rostlinami, a navzdory svému vzrůstu budí respekt; leckde si podle jejich velmi tlustých pokroucených kmínků domyslíme, o jak staré rostliny jde. Na nejexponovanějších stanovištích (např. v rakouských Alpách u ledovce Pasterze pod Grossglocknerem) jsme viděli výjimečně miniaturní rostliny; v kultuře mají tyto druhy rozměry pochopitelně o něco větší, avšak stále se jedná o nejmenší dřeviny na světě. Pěstování není vždy snadné, je třeba jim vyhradit speciální místo, nejlépe ve skalkách. Umístíme je na chladnější, severně orientované místo s odklonem od slunce. Množí se řízky anebo oddělením zakořenělých větévek.

Salix reticulata, Itálie, Dolomity, 1940 m n. m.


Salix serpyllifolia, Rakousko, Alpy, 2000 m n. m.

Další nizoučkou dřevinou, vyskytující se spolu s výše uvedenými vrbami, je Loiseleuria procumbens (skalenka poléhavá). Roste vzácně i na Slovensku. Rostliny krásně porůstají kamenité skalky, jsou velmi atraktivní, zcela k zemi přitisklé, hustě olistěné a kvetou růžovými kvítky. Na pěstování jsou však poměrně náročné, nejlépe rostou na slunci ve (vápenitém) slatinném humusu. Na zimu je vhodný kryt. Rostliny množíme řízky či oddělováním zakořenělých výhonků.

Loiseleuria procumbens, Itálie, Alpy, Passo di Gavia, 2621 m n. m.


Půvabná zakrslá dřevina je rovněž Cassiope (kasiope). Jsou to keříčky ze severských mírných až subarktických pásem, rostou rovněž v Himálaji. V některých případech dosahují až 40 cm výšky, avšak druhy C. lycopodioides (k. plavuňovitá) a C. hypnoides (k. měříková) jsou vysoké pouze 5-10 cm. Větévky mají hustě pokryty drobnými šupinovitými listy, a kvetou hezkými, bílými až narůžovělými zvonečkovitými kvítky, v příhodných podmínkách velmi bohatě. Umístíme je nejlépe do alpín či vřesovišť do kyselé půdy na polostinné stanoviště, kde mohou být velkou ozdobou. Množíme je dělením či řízky.

Cassiope sp.

Mezi nizoučké dřeviny náleží rovněž známé klikvy (Oxycoccus); časem tvoří i poměrně rozsáhlé koberce, rozrůstají se dlouhými a tenkými výhonky, které se plazí po zemi. Klikvu žoravinu (Oxycoccos palustris) známe i z našich rašelinišť, zatímco klikva velkoplodá (Oxycoccus macrocarpus) je domovem v Severní Americe. Jejich plody jsou jedlé a léčivé, používají se po přemrznutí podobně, jako plody brusinek, a rovněž jsou velmi ozdobné. Klikvy jsou výborné půdopokryvné rostliny, daří se jim na vlhčích kyselých stanovištích, hodí se tedy do vhodných míst na skalky či do vřesovišť.


Oxycoccus macrocarpus ´Early Black´

Oxycoccus palustris

Velmi krásnou a zakrslou dřevinou je kručinečka křídlatá (Genistella sagittalis), a to zejména její varieta minor; rostliny tvoří husté, jen jen několik centimetrů vysoké porosty. Mají vzpřímené křídlaté větévky a kvetou krásně žlutými květy. V přírodě se tyto rostliny vyskytují ve Francii. Jsou nenáročné, snesou i chudé kamenité půdy na plném slunci. Můžeme ji množit například řízky či je možno odtrhávat zakořenělé větévky po obvodu rostlin.


Genistella sagittalis var. minor

Rod Euonymus zahrnuje až přes 200 druhů a také větší počet zahradních kultivarů dřevin velmi rozmanitého vzhledu. Euonymus fortunei ´Kewensis´ patří mezi nejmenší rostliny tohoto rodu. Je to plazivý, k zemi či opoře přitisklý až vystoupavý keříček s malými lístky, tvoříci hezké polštáře. Pokud má možnost, šplhá například i po kmenech stromů. Je vhodný i do míst, kde se z důvodu nedostatku světla nemusí ostatním rostlinám příliš dařit. Jednoduše ho můžeme množit odtržením zakořenělých větévek.

Euonymus fortunei ´Kewensis´ na podzim

Další zcela zakrslou dřevinku bychom nalezli v rodu Astragalus (kozinec); samotný rod je velmi rozsáhlý, udává se až přes 1500 druhů, z čehož jsou některé polokeřovité až keřovité. Pro nás je zajímavý zejména druh Astragalus angustifolius (kozinec úzkolistý). Rostliny tvoří husté a pichlavé neprodyšné modrozelené polštáře a kvetou krémovými kvítky. Roste divoce například na Balkáně. Je velmi atraktivní pro skalky, zídky a kamenité záhony do štěrkovitých půd na slunce a pro jistotu ho můžeme na zimu lehce přikrýt chvojím.

Astragalus angustifolius

Vřes zná z naší přírody jistě každý. Rod Calluna je monotypní, tj. zahrnuje pouze jediný druh Calluna vulgaris. Tento půvabný keřík však má množství velmi atraktivních zahradních kultivarů, jejichž počet je minimálně 600. Rostliny jsou velmi rozmanité, liší se barvou, způsobem růstu a také velikostí. Mezi nejmenší kultivary patří třeba ´Sedloňov´, tvoříci velmi pomalu rostoucí a zcela zakrslé keříčky kolem 10 cm vysoké. Rostliny nekvetou. Další výjimečně drobný kultivar je například ´Foxii Nana´, roste rovněž do výšky okolo 10 cm a spoře kvete růžovými kvítky. Vřesy mají obecně rády kyselou písčitohumózní zeminu a množit je můžeme řízky či odtržením zakořenělých větévek.

Calluna vulgaris ´Foxii Nana´

Calluna vulgaris ´Sedloňov´ brzy na jaře

Zajímavé nízké dřeviny nacházíme v rodu Hebe (rozrazilec). Jak už české jméno napovídá, jedná se o rostliny blízce příbuzné našim bylinným rozrazilům; domovinou drtivé většiny těchto rostlin je Nový Zéland. Patří mezi ně řada krásných a atraktivních, avšak také choulostivých dřevin. Vyžadují kyselou půdu, proto se hodí zejména do vřesovišť, a na zimu je raději kryjeme chvojím. Některé z nich vynikají velmi drobným vzrůstem; na zahrádkách se nejspíše můžeme setkat s Hebe buchananii var. minor. Tvoří nizoučké, husté a modrozelené keříčky, roste pomalu a kvete hezkými bílými kvítky.

Hebe buchananii var. minor

Miniaturních dřevin vhodných pro naše zahrady bychom našli samozřejmě ještě daleko více, například mezi rostlinami rodů skalník (Cotoneaster), lýkovec (Daphne), dřišťál (Berberis), šicha (Empetrum), dryádka (Dryas), vřesovec (Erica), rozrazilec (Hebe), břečťan (Hedera), cesmína (Ilex), mamotěnka (Kalmiopsis) a jinými. S těmito dřevinami, stejně tak jako se spoustou dalších listnatých dřevin, které mají perspektivu pro naše podmínky, vás seznámí kniha Encyklopedie listnatých stromů a keřů, kterou jsme připravili v nakladatelství Computer Press. Doufáme, že si budete moci vybrat dřevinu, která bude právě pro vaše podmínky ta nejvhodnější. Šťastnou ruku při výběru přeje

Petr Horáček